Šachty, aneb Chrudimáci na horách

     Jak bylo ze vzkazů na chatičce zřejmé, tak se několik z nás vydalo v sobotu 4.2. opět na jednodenní lyžovačku, a to do lyžařského střediska Šachty ve Vysokém nad Jizerou. 

     Docela jsme se divili, že jsme vůbec dojeli a řidič nás hned po výjezdu nevyhodil z autobusu, protože bordel, který jsme v buse dělali, vadil nejenom spolucestujícím, ale i řidiči…Ten netušil, že je to teprve začátek, jelikož jel pomaleji než minule a to jsme dávali zjevně najevo otázkami typu: „už tam budem?“, „to už je poslední zatáčka“….Nakonec jsme však dojeli i přes několika minutové zpoždění.

     Je pravda, že počasí se nevydařilo tolik jako minule, ale dobrá nálada vládla mezi námi celý den. Přestávky mezi lyžováním jsme všichni trávili u kiosku s občerstvením, pro vzpomínku jsme udělali pár fotek a každý zdatný lyžař si domu přivezl speciální home video, na kterém je zaznamenán jeho lyžařský um a talent:) Ke konci dne jsme se rozdělili, sourozenci Komůrkovic šli ozkoušet snowtubing(pro neznalé,jízda na gumových „člunech“ ze svahu), který byl dle jejich slov vynikající a my ostatní jsme šli prozkoumat nedalekou sjezdovku s vlekem, u které jsme, bohužel až po 10 minutovém čekání ve frontě, zjistili, že k areálu nepatří…

     Bohužel se výlet neobešel bez finančních újem…Mnohé by o tom mohla povídat účastnice zájezdu Dáda, které při sjezdu prudké stráně spadly z očí brýle a její bratr usilovně se snažíc brýle za jízdy sebrat je bohužel přejel L. Je to ale lyžař šikovný, protože je přejel tak kvalitně, že zůstaly celé, jen sklíčka z nich vypadla…Aby zmírnil způsobenou citovou újmu své sestry, poukazoval na funkčnost brýlí a to tak, že se rozhodl s nimi na očích jet pražskou hromadnou dopravou…Nápad vskutku bujarý, který nám ostatním přinesl volná místa v metru, neb každý nás pouštěl si sednout, aby náš postižený kamarád nemusel státJ

     Před odjezdem jsme ještě u autobusu zhodnotili průběh celého dne, požádali spoluúčastníky zájezdu o společné foto a hbitě nasedli do autobusu vstříc hlavnímu městu. I když jsme lidé ztepilí, tak nás celodenní sportovní aktivita zmohla a my začali v autobuse postupně usínat….našli se mezi námi tací, kteří z únavy ostatních měli zábavu a vesele je po cestě domů fotili a to i za použití blesku, čímž zapříčinili chronický tik ve tváři některým z nás J .

     Značnou radost z naší únavy měl nepochybně krom spolucestujících i řidič, který do Prahy dojel dřív, než bylo v plánu, protože ho nikdo neotravoval….